[cz] PF 2012: Touha po novém druhu demokracie

Occupy2012 hashtag

S přáním nadějných vyhlídek do roku 2012 se chci podělit o text Michaela Hardta a Antonia Negriho, který vyšel 8. prosince na webu Adbusters pod názvem What to expect in 2012. Nemusíte se vším v textu souhlasit, ale je nesporné, že v téhle inspirující době jsme všichni hledači, protože starý svět už nedává smysl a nový ještě nenastal. Věřím, že tento text pomůže vaší mysli k rozletu. Níže je můj neautorizovaný překlad.

Michael Hardt & Antonio Negri: Co čekat v roce 2012

Požadavek demokracie dominoval některým z nejvíce inspirujících sociálních bojů roku 2011 

Od povstání Arabského jara po bitvy odborářů ve Wisconsinu, od studentských protestů v Chile po protesty ve Spojených státech a v Evropě, od výtržností v Británii po obsazení náměstí španělskými “indignados” a shromáždění Řeků na náměstí Syntagma, od Occupy Wall Street po bezpočet lokálních forem odporu napříč světem - hnutí, která ač vznikala za odlišných podmínek, všechna staví na první místo odmítání: Dost bylo struktur neoliberalismu! Tohle společné volání není jen ekonomickým protestem, ale zároveň i politickým vystoupením proti falešně hlásané reprezentaci. Ani Mubarak, Ben Ali nebo bankéři z Wall Street, ani mediální elity nebo prezidenti, členové správních rad, poslanci, ani další zvolení funkcionáři - žádný z nich nás nereprezentuje. Ale ač obzvláštní důraz na odmítnutí je velmi důležitý, je třeba být opatrní, abychom ve zmatku demonstrací a střetů neztratili ze zřetele to důležité, co protesty a odpor přesahuje. Tato hnutí totiž také sdílejí touhu po novém druhu demokracie, někdy vyjadřovanou nesměle a nejistě, jindy však přímo a s důrazem. Rozvíjení té touhy je nití příběhu, kterou v roce 2012 opravdu dychtíme následovat.

Nedostatky moderních demokratických zřízení, zejména co se týče režimů práce, vlastnictví a reprezentace, jsou zdrojem neshod, se kterými se musí vypořádat všechna hnutí, která jsme zmínili, včetně těch, co právě svrhla diktátora. Za prvé, v těchto zřízeních je klíčové pro přístup k příjmům a k základním občanským právům být zaměstnán. Ale pro ty, kteří se nacházejí mimo řádný pracovní trh, včetně chudých, nezaměstnaných, žen vykonávajících neplacenou práci, imigrantů a dalších, tento vztah dlouhodobě funguje velmi špatně. Většina forem práce se dnes stává více nejistou a dočasnou (prekérní). Práce je v kapitalistické společnosti samozřejmě stále zdrojem bohatství, ale čím dál tím více se vytrácí oboustranný vztah práce a kapitálu, práce se často nachází mimo stabilní pracovní poměr. Ve výsledku je v našem společenském uspořádání pro přístup k plným právům ve společnosti stále požadováno být zaměstnán, ale zároveň je zaměstnání stále hůře dostupné.

Soukromé vlastnictví je druhým základním pilířem demokratického zřízení, přičemž sociální hnutí dneška zpochybňují nejen národní a globální režimy neoliberální vlády, ale také obecněji nadvládu vlastnictví. Vlastnictví nejen udržuje sociální rozdíly a hierarchie, ale také vytváří jedny z nejsilnějších svazků (často velmi perverzních), které udržujeme vzájemně mezi sebou nebo s naší společností. A přitom současná společenská a hospodářská produkce má se vzrůstající mírou charakter společného statku, který přesahuje a popírá omezení daná vlastnictvím. Schopnost kapitálu vytvářet zisk klesá od té doby, co kapitál ztrácí svůj potenciál podporovat podnikání a svou sílu zajišťovat sociální kontrolu a spolupráci. Místo toho kapitál stále více hromadí bohatství primárně formou renty, a to nejčastěji prostřednictvím finančních nástrojů. A tak hodnota, která je vytvářena sociálně a relativně nezávisle na moci kapitálu, je kapitálem ukořistěna. Ale každý případ soukromé akumulace omezuje sílu a produktivitu společenství. Soukromé vlastnictví se tak čím dál tím více stává nejen parazitem, ale i překážkou sociální produkce a sociálního blahobytu.

Nakonec, třetí pilíř demokratického zřízení a předmět vzrůstající neshody, jak jsme zmínili dříve, spočívá v systému reprezentace a v jeho falešném tvrzení, že zákládá demokratickou vládu. Ukončit moc profesionálních politických reprezentantů je jedním z mála sloganů tradice socialistických hnutí, který můžeme s čistým srdcem oprášit pro naše současné podmínky. Profesionální politici, spolu s vedoucími korporací a mediální elitou provozují jen jeden chabý typ fungování reprezentace. Problémem není ani tak to, že politici jsou zkorumpovaní (i když to je v mnoha případech také pravda), ale to, že tato ústavní struktura izoluje od sebe mechanismy politického rozhodování na straně jedné a síly či touhy aktivní mnohovrstevnaté společnosti (multitudy) na straně druhé. Každý opravdový proces demokratizace v našich společnostech musí útočit na nedostávající se reprezentaci a její předstírání v samém jádru ústavy.

Jakkoli je důležité rozeznat rozumnost a nutnost revolty podél tří jmenovaných os i podél mnoha dalších, jimiž je živeno hodně z dnešních bojů, toto poznání je ve skutečnosti jen prvním krokem, startovním mezníkem. Rozhořčený zápal a spontaneita revolty musí být přetvořeny tak, aby byly trvalejší a směřovaly k vytvoření nových forem žití, alternativních sociálních uspořádání.

Tajemství těchto budoucích postupů jsou tak nezvyklá jako i drahocenná.

V ekonomické rovině potřebujeme odhalit nové sociální techniky pro svobodnou produkci při zapojení všech a pro spravedlivou distribuci sdíleného bohatství. Jak mohou být naše produktivní síly a přání zapojeny a pěstovány v ekonomice, která nebude založena na soukromém vlastnictví? Jak mohou být všem poskytovány blahobyt a základní zdroje společnosti v sociálním uspořádání, které není regulované a ovládané státním vlastnictvím? Musíme zkonstruovat vztahy produkce a výměny stejně jako struktury sociálního blahobytu, které jsou tvořeny společenstvím a jsou pro společenství přiměřené.

Výzvy na poli politickém jsou neméně palčivé. Některé z nejvíce inspirativních a inovativních událostí a revolt v posledním desetiletí radikalizovaly demokratické smýšlení i praxi obsazením prostoru, kde, například na náměstí, byl pobyt organizován otevřeným způsobem, shromáždění se mohl účastnit každý. Taková nová demokratická uspořádání byla udržena týdny nebo měsíce. I samotná vnitřní struktura organizace hnutí byla neustále vystavována procesům demokratizace ve snaze vytvářet horizontální strukturu sítě s otevřenou možností podílet se. Tyto revolty proti dominantnímu politickému systému, jeho profesionálním politikům a jeho nelegitimním strukturám reprezentace však nesměřují k obnovení nějakého bájného legitimního systému reprezentace z minulosti, ale spíše k experimentování s novými demokratickými formami vyjádření “democracia real ya”. Jak můžeme přetvořit rozhořčení a rebélii do trvalého tvůrčího procesu? Jak se mohou experimenty s demokracií stát utvářející silou, která bude demokratizovat nejen veřejné prostranství nebo čtvrť, ale také vynalézat alternativní společnost, která je skutečně demokratická?

Abychom se postavili těmto otázkám, navrhujeme spolu s mnoha ostatními možné počáteční kroky, jako třeba ustanovení garantovaného příjmu, práva na globální občanství nebo procesu demokratického znovuvyvlastnění společných statků. Ale nežijeme v žádné iluzi, že všechny odpovědi už máme. Spíše nám dodává odvahu skutečnost, že nejsme sami, kdo si klade podobné otázky. Ve skutečnosti jsme přesvědčeni, že ti, kdo jsou nespokojení se životem, který nabízí současná neoliberální společnost, rozhořčení její nespravedlností, bouřící se proti její moci poroučet a vykořisťovat i toužící po alternativním demokratickém uspořádání pro život, které bude založené na společném sdíleném bohatství, oni pokládáním těchto otázek a usilováním o naplnění svých tužeb naleznou nová řešení, která si my ještě neumíme ani představit. To jsou některá z našich přání do roku 2012.

Michael Hardt je americkým politickým filozofem a literárním teoretikem. Antonio Negri je italským marxistickým filozofem. V pozdních 70. letech byl Negri obviněn, že je strůjcem činnosti levicové teroristické skupiny Rudých brigád. Negri emigroval do Francie, kde v Paříži učil spolu s Jacquem Derridou, Michelem Foucaultem a Gillem Deleuzem. Hardt a Negri spolu publikovali čtyři důležité kritiky pozdního kapitalismu a globalizace: Labor of Dionysus: A Critique of the State-Form (1994), Empire (2000), Multitude (2004) and Commonwealth (2009). Tyto čtyři práce jsou vysoce ceněny dnešními aktivisty. Například Empire bylo označeno lacanianským filosofem Slavojem Žižkem za “nic méně, než přepis Komunistického manifestu pro současnost”. 

Comments

[cz] Myslí si na Úřadu vlády, že Romové jsou méně inteligentní?

Mám za to, že v Česku se část veřejnosti domnívá, že Romové jsou v porovnání s většinovou populací hloupější. Občas si takové názory vyposlechnu, třeba v hospůdce nebo v samoobsluze. Lidová sociologie si s pravdivostí úsudku zas tak hlavu neláme, já ale vždy zbystřím, když zaslechnu úvahy o srovnávání inteligence některých etnických skupin ze serióznějších zdrojů. A pokud takové myšlenky přicházejí rovnou z Úřadu vlády, očekávám, že tam vědí něco nového, že budou mít v ruce vědecké analýzy, zkrátka že nepůjde o plané dojmy. Říkáte si, že na vládě by si nikdo netroufl veřejně snižovat inteligenci Romů? Máte pravdu, Matyáš Zrno to vzal oklikou přes Afghánce.

Matyáš Zrno, zástupce vrchní ředitelky Sekce pro lidská práva Úřadu vlády ČR, vystoupil 24. listopadu na Přírodovědecké fakultě UK v Praze s přednáškou Afghanistán - 10 let poté. Zrno má s Afghánistánem bohaté zkušenosti, v letech 2010-2011 byl vedoucím civilní části Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v Afghánském Lógaru. Zrno zároveň působí v Občanském institutu.

Svou přednášku Zrno uvedl stručným shrnutím historie konfliktů v Afghánistánu, dále se věnoval zejména zkušenostem s prací v českém Provinčním rekonstrukčním týmu. Přednáška před zaplněnou posluchárnou pokračovala diskuzí. Byla položena otázka, jaký postoj má Zrno k Afgháncům. Zrno se v přednášce opakovaně vyjadřoval o schopnostech a inteligenci Afghánců s despektem, tak taková otázka byla jistě na místě. Odpověď Zrna mě zaskočila. Vyjádřil se, že třicet let války ničivě dopadlo na afghánskou střední třídu, jejíž zástupci buďto uprchli do zahraničí, nebo byli zabiti. To podle Zrna vedlo ke snížení celkové úrovně inteligence Afghánců podobně, jako tomu bylo v Čechách a na Moravě po třicetileté válce.

Jestliže jsem byl zprvu výrokem zaskočen, trvalo mi pár dní, než mi došly hrozivé důsledky, které takový výrok z úst zástupce vládního orgánu pro lidská práva může mít. A to zejména pro Romy, se kterými Zrnův úřad pracuje.

Vytvořit vztah mezi válečnou decimací některých skupin společnosti a poklesem celkové úrovně inteligence, to si žádá slušnou dávku zjednodušení a zploštění problému. Ano, válečná decimace může na dlouho poškodit fungování různých vzdělávacích institucí a i celkové kulturní prostředí. Odchod vzdělané střední třídy úpadek ještě prohlubuje. Výsledkem je však společnost nevzdělaná, ne hloupá. Jestliže inteligence je něco jako vrozená vlastnost, vzdělání je způsob jak tuto vrozenou vlastnost rozvíjet a pěstovat. U střední třídy bývá inteligence vzděláním pěstována více, než u jiných skupin společnosti. Říkat ale nekulturně působícím lidem, že jsou hloupí, prostě není fér. Když Zrno mluví o zástupcích střední třídy jako o těch více inteligentních, jaksi automaticky pak usuzuje, že ti méně inteligentní zůstali žít tradičním způsobem života na venkově, případně jsou to ženy nebo snad Talibánci, kterým v boji proti NATO asi postačí jen průměrná inteligence.

Na úsudcích o inteligenci ostatních bývá typické, že vůbec nediskutují, co vlastně inteligencí myslíme. Zjištění, že nemáme jednoznačnou definici inteligence, na které by se vědecká obec shodla, by mohlo být snad příliš znepokojující. Přidejme ještě fakt, že měření inteligence se vyznačuje velkou nepřesností ve vztahu k zástupcům odlišných kultur, a vidíme, jak je Zrnova úvaha pouhým souhrnem dojmů, která s objektivním úsudkem nemá nic společného.

Ale dojmy v rukou mocných nemají menší sílu, než vědecky podložená zjištění. Podle dojmů lidí ve vládní Sekci pro lidská práva se odvíjí politika vůči národnostním menšinám, zejména Romům. Právě Romy by mělo velmi zajímat, zda si o nich na Úřadu vlády myslí, že jsou hloupější.

Romové jsou historicky dlouhodobě znevýhodňovanou a potlačovanou skupinou společnosti. Ve 20. století útlak ještě narostl. V Československu byli Romové zbaveni práva žít svým tradičním kočovným způsobem života, později byli internováni do táborů, kde umírali kvůli nouzi a nemocím, pokud rovnou nebyli předáni Hitlerovi k likvidaci. Za komunismu byli Romové přesouváni po Československu jako levná pracovní síla, po roce 1989 byli Romové vytlačeni z Prahy a dnes je česká veřejnost nazývá “nepřizpůsobivými”. Dlouhodobý útlak Romů se jistě podepsal na devastaci romské společnosti a na úpadku elit, střední vrstva zde téměř nevznikla. Podle Zrnovy logiky by Romové tedy měli být méně inteligentní.

Zrno má jistě na své názory právo, ale pokud působí na Úřadě vlády, měl by svůj názor vyjádřit jasně. Myslí si, že Romové jsou hloupější? Jak se to promítá do jednání Úřadu vlády a vládní politiky? Ostatně Zrnovo angažmá na Úřadu vlády již dříve kritizoval server Romea. Nakonec pokud se Zrno otevřeně přizná k pocitu nadřazenosti nad Romy, nemuselo by mu to u voličů uškodit, aspoň bude jasné, na koho se lze s lidovým rasismem spolehnout.

Comments

[cz] Jak bránit svůj Internet. Jak bránit svá práva.

This posting is for Czech people to help catch up with events threatening to kidnap Internet for particular interests. Find bellow links to initiatives worth to support.

V Česku se před nedávnem již podruhé podařilo nátlakem veřejnosti zastavit cenzuru Internetu. Ale kvůli vítězství na malém českém písečku možná přehlížíme, že ve Spojených státech a Evropě probíhají mnohem závažnější pokusy o kontrolu Internetu. A že se nás to může zatraceně týkat.

V tomto článku si stručně přiblížíme, proč by nás mělo dění daleko od naší země zajímat a jak se zapojit do boje o svobodný a otevřený Internet.

DefectiveByDesign.org by GregoryH 
Obrázek od GregoryH (licence CC by-nc-sa)


Proč právě teď? 

Skutečný boj o Internet zuří právě teď. Korporace a různé zájmové skupiny tlačí na politiky, aby Internet na prvním místě sloužil jejich podnikatelským cílům. Občanů se na jejich názor nikdo neptá. Nejde o to, že by měl být Internet bez pravidel, ale pravidla musí být stanovována demokraticky, nikdo nesmí být neoprávněně zvýhodňován.

Politici, jejichž vědomosti o fungování Internetu jsou mlhavé, mají teď rozhodovat, jakým směrem se bude Internet ubírat v následujících letech. Malého rozhledu politiků obratně využívají různé zájmové skupiny, které se snaží politiky obalamutit, aby jim sloužili. Je na nás občanech, abychom se ozývali dosti hlasitě, abychom politikům ukázali, že se je někdo snaží utáhnout na vařené nudli. Beznaděj je to, co zájmovým skupinám vyhovuje. Buďme aktivní a hlasití.


Jak s tím něco dělat

Naštěstí existuje způsob, jak dát politikům na vědomí, koho mají zastupovat. Možná nevěříte, že petice a dopisy politikům fungují. Ale představte si, že zvažujete své rozhodnutí a najednou dostanete do rukou názor podepsaný 50 tisíci lidí. Ignorovali byste ho?

Následující organizace doporučuji, protože z osobní zkušenosti vím, že jsou efektivní a znám hmatatelné výsledky jejich kampaní. Podpoříte-li svým podpisem jejich kampaň, budou za vás sledovat, odkus zase jdou snahy o omezení Internetu a dají vám o tom vědět. Vyberete si sami, v jaké kampani se chcete zapojit. Můžete se stát jedním z tisíců podpisů a to má smysl.

Demand Progress - demandprogress.org
Sledují dění v zákonodárství Spojených států, mají přímý kontakt na některé zákonodárce. Soustředí se na legislativu kolem Internetu.

Access - accessnow.org
Globální hnutí za digitální svobodu, vzniklo díky spojené snaze mnoha lidskoprávních neziskových organizací.

AVAAZ.org - avaaz.org
Globální petiční platforma, zabývá se lidskoprávními problémy offline i online.


Proč by mě to mělo zajímat?

Internet je náš veřejný prostor. Jednou můžete zjistit, že zatímco jste si bezstarostně browsovali, chatovali a facebookovali, někdo vás zatím složitým právnickým jazykem zbavil občanských práv. Ukažme si příklady z některých právních opatření, kterými se politici vážně zabývali či zabývají.

  • Pokud si někdo z vašeho počítače “pirátsky” stáhne nějaký film, hudbu či hru, bez soudního procesu budete odpojeni od Internetu. (ACTA)
  • Na hranicích vám může být prohledán mp3 přehrávač, jestli nepašujete nějaké písničky, které jste si nekoupili. (ACTA)
  • Vaší firmě budou bez soudního procesu vypnuty webové stránky pod doménou .com nebo .net, pokud některý zákazník nahraje do diskuzního fóra autorsky chráněný obrázek. (SOPA)
  • Pokud nezvládnete ohlídat příspěvky uživatelů na vaše webové stránky, budete vyhozeni z vyhledávače, zablokován váš platební účet. (SOPA)
  • Někdo bude sledovat, na jaké stránky na Internetu se díváte. (IPRED) 

Kvůli složitosti tématu uvádím jen pár do očí bijících ukázek. Ale ďábel bývá skrytý v detailu, jak se říká. Nemusíte být odborník na internetové právo, aby byl váš hlas slyšet. Zapojte se.

Seznam iniciativ není vyčerpávající, naštěstí je jich mnohem více. Zaměřil jsem se jen na ty největší, kdyžtak mě prosím doplňte v komentářích.

Comments
Comments

[cz] Reportáž z DIY Karnevalu 2011

Reportáž vyšla ve čtrnáctideníku A2 (Cirkus v bublině - 22/2011), zde přináším neredigovanou verzi reportáže.

V poklidném sobotním odpoledni jsou pražské Holešovice uhoupávány vzdáleným duněním, závany větru občas donesou útržek ragga melodie. U klubu Cross se chystá část soundsystémů na letošní DIY Karneval. Mířím přes Most Barikádníků na protější břeh Vltavy na další shromaždiště. Oproti minulým letům, letos Karneval startuje na třech různých místech, do velkého průvodu se spojí až v Holešovicích a bude pokračovat do centra města.

Mezi studentskými kolejemi a chátrající vilou Milada, na parkovišti v zemi nikoho se hemží lidé v oblacích umělého kouře, dunivá hudba vyvolává post-apokalyptickou atmosféru technivalu. Aby se neobvyklý výjev příliš nerozléval do všední reality, je uzavřen v bublině vytvořené policisty v obvyklé zbroji.

Procházím mezi dodávkami, probíhají poslední práce na výzdobě, chystá se vybavení pro jízdu městem. DIY Karneval se vymezuje vůči centrálně organizované konzumaci zábavy, nabádá účastníky, aby se aktivně podíleli, vytvořili si masky nebo třeba pomohli s úklidem odpadků. Rozdělení na organizátory a konzumenty se poněkud stírá. DIY Karneval vychází z techno kultury soundsystémů, ale už několik let se snaží obracet i k dalším subkulturám. Organizátoři pod hlavičkou fnf.cz se v průběhu roku snažili čerpat inspiraci pořádáním veřejných diskuzí, komunikují s reggae i hip-hop hudebníky. Letos se pokusil spojit příznivce nezávislé kultury pod heslem „My jsme krize“. A opravdu, masky se často inspirovaly nešvary kapitalismu, pohrávaly si s kritikou moci peněz, koncentrace bohatství či mediálního vymývání mozků, vysmívaly se škatulkování a ukazovaly, že nepřizpůsobivost je základem radosti a tvořivosti. Po chvíli se celý ten cirkus pomalu začal dávat na cestu.

DIY Karneval - Police and masked girls DIY KArneval - People and the monster

Karneval ve městě novým způsobem osvěžuje zažitá schémata. Ulice se mění v prostor hudby a tance. Obyvatelé okolních činžovních domů, už dávno apatičtí k non-stop dunícímu provozu automobilů, jsou najednou zaskočeni tanečním rytmem, otvírají okna a nadechují tu zvláštní atmosféru. DIY Karneval vnáší alternativní činnosti do ulic města, provází ho neuchopitelnost pohybu kočovníků i zpustlost nemírného pití alkoholu, hrající si dospělí i prazvláštní vizuální kreace. Tváře jindy běžných občanů se mění k úsměvu, výrazu překvapení nebo i úleku. Ale okolostojící policisté ukazují, kde bublina karnevalu končí a kde čas zas plyne normálně a spořádaně.

DIY zábava v samotném centru města je zároveň politickým vyjádřením radikální demokracie prostoru a společnosti. Obojí bývá ve městě neustále omezováno ohrazováním a uzavíráním prostoru, kde je stanoveno a vymáháno žádoucí chování občanů. Karneval s sebou pak nutně nese i politická témata, o kterých se mezi účastníky Karnevalu vedou spory. Někteří míní, že hlavní je bavit se v ulicích, ukázat svou kulturu, Karneval by tak měl zůstat apolitickým. Jiní namítají, že i zábava má svou politiku a tedy je žádoucí během Karnevalu vyjadřovat i politické postoje. Oba názory se v letošním DIY Karnevalu propojily, když byl sice důrazně vysloven zákaz propagace politických stran a hnutí, ale Karneval svým heslem i manifestem poukázal na závažné politické problémy.

Historie DIY Karnevalu nepřímo navazuje na street parties konané v ulicích Prahy na konci 90. let, které se nesly v antiglobalizačním duchu a vyústily v rozbíjení výloh. Karneval se v reakci na to profiloval hlavně jako způsob zábavy v ulicích, komunikace s radikálními politickými skupinami byla omezena. Po paroubkovském útoku na Czechtek 2005 však organizátoři Karnevalu znovu pocítili potřebu vyjadřovat se politicky, bránit své místo ve společnosti. A po dřívějších pokusech pražských radních Karneval rovnou zakázat se zákulisní politika Karnevalu nevyhnula ani letos.

Podle plánu měl průvod cestou na Václavské náměstí projít i komerčním centrem města, zejména kolem honosných výkladních skříní ulice Na Příkopech. K tomu však nedošlo a na základě obav policistů byl průvod odkloněn tak, že cesta na Václavské náměstí i zpátky vedla po magistrále. „Do centra, jak bylo plánováno, nás nechtěla pustit policie kvůli tomu, že se bála vpustit tam to množství aut a lidí,“ vyjádřili se organizátoři Karnevalu v diskuzi na serveru nyx.cz. Účastníkům tak bylo dopřáno, aby si dosyta užili obludnosti dálnice v centru města. Mimoúrovňové oddělení dálnice od ulic Prahy znemožňuje i jen odskočit si za keřík na malou, natož pak jakkoli interagovat se životem města. „Ano, nebylo moc kontaktů s ostatními lidmi,“ pokračují organizátoři. Karneval, jako běsnící příšera z jiného světa byl uvězněn mezi svodidla, aby pokud možno nerušil. Ukázalo se, že město si pro klid a pořádek raději nechá na půl dne zablokovat svou hlavní dopravní tepnu.

O to větším osvěžením byl vjezd na Václavské náměstí mezi udivené a snad i potěšené turisty. Barevné masky, lidé v našedivělém techno oblečení a vyhrávající ozdobené dodávky mohli působit v nazdobeném centru města nepatřičně. Zároveň se jim ale dařilo na chvíli ovládnout svým hemžením a zvukem tohle místo a obracet normalitu naruby tak, že vynikla prázdná nabubřelost budov i nepatřičnost blikajících neonů. Běžnou symbiózu obchodního bulváru a pouliční kriminality se podařilo přehlušit deklamací rýmů, bastardizací známých popových hitů i lámáním a narovnáváním beatů. To vše právě za soumraku, kdy se děti posílají spát a s nimi usíná i vlídnější denní tvář každého karnevalu. Přicházející noc mění úhel pohledu, světelné dekorace soundsystémů náhle komunikují se svítícími reklamami a město se urputně snaží udržet si svou karnevalovou masku úspěchu a prosperity. Karneval před Národním muzeem, před Státní operou, před Hlavním nádražím, symboly se slévají, magistrála přetéká lidmi, policisté už nejsou tak nekompromisní, noc ledasco překryje. V uzavřeném a od okolí odděleném prostoru dálnice získává Karneval na divokosti, pohupují se i betonové bloky mostu. Průvod se pomalu šine zpátky k řece.

Lidé unavení dlouhým pochodem si užívají poslední okamžiky rozjeté street party, která bude brzo ukončena v zájmu nočního klidu. Vše se musí vrátit do normálu, noční karnevalové běsy nejsou v ulicích města povoleny. U ostrova Štvanice hudba postupně utichá, dodávky odjíždějí, lidé se rozcházejí i já si jdu po svých. 
Později, po odpočinku, začnou lidé na Internetu dlouze diskutovat, pochvalně i kriticky, jak mít co nejlepší DIY Karneval. A zase zjistí, že Karneval nelze mít, ten se dá jen dělat.

Comments

Cities Of Global Corporate Control [Map]

Researches from Zürich have published insightful paper The network of global corporate control (Vitali, Glattfelder, Battiston 2011), later written about at the New Scientist. The paper basically show concentration of power over corporate ownership to small group of highly interconnected economic subjects.

The researches has constructed graph of nodes (corporations) and connections (by ownership) to reveal topology of the network, which resemble bow-tie structure. The network is created by 600 thousands nodes, only fraction of them sourced from the Orbis 2007 database, other found in recursive search. The core of the structure, “a set of firms in which every member owns directly and/or indirectly shares in every other member” (p. 5), consists of 1318 nodes only. Moreover, “737 top holders accumulate 80% of the control over the value of all TNCs” (p. 6). In the middle of the core structure there is “super-entity” of 147 corporations where “nearly 4/10 of the control over the economic value of TNCs in the world is held” (p. 6).

New Scientist: The 1318 transnational corporations that form the core of the economy. 
The 1318 transnational corporations that form the core of the economy. Superconnected companies are red, very connected companies are yellow. The size of the dot represents revenue (Image: PLoS One) [source]

As explained in the paper, “network control has the meaning of the total amount of economic value over which [a company] has an influence” (p. 3). Interestingly “Network control is much more unequally distributed than wealth. In particular, the top ranked actors hold a control ten times bigger than what could be expected based on their wealth.” (p. 6).

Highly uneven distribution of power among world cities

The paper also publishes data on top 50 core companies by amount of global corporate control (p. 33), they acummulate 40 % of world corporate control altogether. The map bellow shows location of headquarters of the Top 50. Size of the marks corresponds to percentage of corporate control accumulated in each  city.

Map: Global Corporate Control Cities Where Top50 Headquarters Are Located
Explore the map or download the dataset.

However, observe that highly interconnected core of global corporate control also means highly uneven spatial distribution. The empirical data from the paper not only shows the economic divide so much escalated, but also the structure is so locked-in by dense mutual co-ownership, it “hampers market competition” (p. 8). The bow-tie network structure is also “also exposes [nodes] to contagion” (p. 7).

The paper and graph analyses in general seem to have wide-scale implications for social sciences in future.

Comments

[cz] Čím je ACTA kontroverzní

Podílel jsem se na českém překladu brožury (publikované AccessNow), která si klade za úkol představit poslancům Evropského parlamentu, proč je dohoda ACTA tak kontroverzní. Protože případné dopady přijetí ACTA jsou velmi závažné, přináším v plném znění.

Čím je ACTA kontroverzní
(a proč by to mělo zajímat poslance Evropského parlamentu)


Co je ACTA?

Obchodní dohoda proti padělání (ACTA) je mnohostrannou dohodou, která navrhuje mezinárodní standardy pro vymáhání práv duševního vlastnictví. Dohoda, vyjednaná hrstkou států [1] ve spolupráci se zástupci zábavního průmyslu, je kontroverzní, a to jak pokud jde o proces vyjednávání, tak pokud čteme samotný text.

Tato brožura vznikla, aby shrnula problémy obestírající Obchodní dohodu proti padělání (ACTA) a ukázala, proč je tolik kritizována.

Způsob, jakým byla ACTA vyjednávána, se výrazně podepsal na jejím odklonu od demokratické důvěryhodnosti i právní srozumitelnosti. Pokud bude ACTA ratifikována, je třeba počítat s významným ovlivněním svobody projevu a přístupu ke kulturním dílům. Dohoda dále bude mít dopad na soukromí, poškodí mezinárodní obchod a bude bránit inovacím.

Ratifikační proces dohody ACTA již započal na úrovni členských států, možné dopady přijetí dohody jsou však v mnoha zemích podceňovány. Během ratifikačního procesu, před zahájením finální ratifikace na úrovni EU, se autoři této brožury obracejí k evropským zákonodárcům. Vybízejí je, aby pečlivě zvážili potenciální důsledky dohody ACTA a aby Evropský parlament při nadcházející proceduře “vyslovení souhlasu” vyslovil své “ne”, pokud nebudou dodatečně podány uspokojivé záruky a vysvětlení ze strany Evropské komise a Evropského soudního dvora.


Nedostatek demokratické kredibility

- ACTA obchází dosavadní mnohostranná fóra jako například WIPO a WTO, jež jsou založeny na demokratických principech a otevřenosti, s jasnými procedurálními pravidly.

- ACTA byla vyjednána za zavřenými dveřmi, z jednání byla vynechána většina rozvojových zemí, což podrývá důvěryhodnost dohody na úrovni OSN, EU i jednotlivých států.

- ACTA se snaží vytvořit novou instituci, “Výbor ACTA”, na základě neprůhledného procesu. Pro tuto instituci nejsou stanovena pravidla ani závazky otevřeného, transparentního a inkluzivního fungování s odpovědností vůči veřejnosti.[2]

- Nevolený “Výbor ACTA” bude zodpovědný za implementaci a výklad dohody, dokonce bude moci navrhovat dodatky již schválené dohody, a to bez potřeby zodpovídat se veřejnosti.[3]

- Do dnešního dne, žádná z vyjednávacích stran ACTA neposkytla veřejnosti přístup k dokumentům o vyjednávání ACTA. Přístup k těmto dokumentům je nutný pro porozumění mnoha nejednoznačným či nejasným pasážím textu dohody.[4]

- Komise doposud neprovedla žádné konkrétní zhodnocení dopadů dohody ACTA, zato se pro tento účel snaží využít staré hodnocení směrnic o dodržování práv duševního vlastnictví (I a II). Zhodnocení dopadů nebylo provedeno ani ve vztahu k dodržování základních lidských práv, což je obzvláště potřebné ve vztahu k třetím zemím, ve kterých často nejsou zajištěny standardy ochrany soukromí, svobody projevu a záruk právního státu srovnatelným způsobem jako v zemích EU.


Ohrožení svobody projevu a svobodného přístupu ke kultuře

- Zájmy držitelů práv duševního vlastnictví jsou nadřazovány právu na svobodu projevu, právu na soukromí a dalším základním lidským právům.[5]

- ACTA vkládá regulaci svobody projevu do rukou soukromých společností, neboť ukládá třetím stranám povinně kontrolovat obsah přenášený online. Třetí strany, jako například zprostředkovatelé služeb na internetu, přitom nejsou zrovna tím nejvhodnějším subjektem, který by měl regulovat svobodu projevu.[6]

- ACTA může klást společnosti významné překážky ve využívání kulturního dědictví, neboť zvyšuje riziko trestního postihu při využívání děl, u kterých je držitel práv duševního vlastnictví neznámý nebo těžko dohledatelný (týká se tzv. osiřelých děl).

- Finální znění ujednání, jehož přesný význam nebude vyjasněn, dokud ACTA nebude ratifikována, je vágní a mohlo by být interpretováno tak, že by vedlo ke kriminalizaci velkého množství občanů za triviální přestupky.[7]


Ohrožení soukromí

- ACTA nutí poskytovatele internetového připojení dohlížet na jednání uživatelů svých sítí a poskytovat osobní údaje domnělých porušovatelů zákona držitelům práv duševního vlastnictví. Právníci a údajní držitelé autorských práv v Evropě již dnes používají taktiky nátlaku, při nichž zastrašují nevinné uživatele a požadují nemalé částky “finančního vyrovnání” pod hrozbou zahájení soudního řízení. To je taktika, se kterou by EU měla bojovat a ne se ji snažit dále šířit do dalších zemí.[8]

- Navýšení odpovědnosti zprostředkovatelů internetových služeb za chování třetích stran povede ke zvýšení dohledu nad provozem sítí a zavedení intenzivnějších metod sledování za účelem identifikace domnělých porušovatelů zákona. Jedná se například o celoplošný monitoring obsahu komunikace využitím tzv. “deep packet inspection”, což vede k hrubým zásahům do soukromí uživatelů.


Bránění inovacím

- ACTA může vést k utlumování inovací. Uvědomme si, že inovace, jako třeba vývoj software, často vznikají v právní “šedé zóně”. Ukazuje se, že ACTA kvůli strachu z vysokých finančních a trestních postihů při nezáměrnému porušení práv duševního vlastnictví, bude nevyhnutelně bránit novým iniciativám v oblasti digitálního a jiného průmyslu.[9]

- Přitvrzení postihů způsobí další překážky pro začínající podnikání, neboť malé začínající firmy si nebudou moci dovolit případné vedení soudního sporu.

- ACTA může vést k narušování hospodářské soutěže. Menší zprostředkovatelé internetových služeb nebudou mít kapacitu zavést požadovaná opatření dohledu nad obsahem síťového provozu. Uložení povinnosti takových opatření povede ke zvýhodnění velkých firem.


Poškozování obchodu

- I když by EU uznala dohodu ACTA jako právně závaznou, Spojené státy již avizovaly, že ACTA je pro ně nezávazným „ujednáním“. To může vést k právní nejistotě ohledně statusu dohody ACTA. Větší pružnost ve výkladu dohody bude pro Spojené státy znamenat konkurenční výhodu oproti EU.

- Navrhovaná opatření ovlivňující právo na soukromí a na svobodu projevu budou představovat zvýšené nebezpečí pro občany ze zemí s nedostatečně vyvinutou legislativou ochrany lidských práv.

- ACTA může vytvářet překážky mezinárodnímu obchodu. Jak se ukazuje na příkladu Číny, neformální a právně nejasné úmluvy s poskytovateli Internetu mohou být využity jako necelní překážky volného obchodu.


Právní nejasnosti

- ACTA je napsána vágním jazykem, což je provázeno právní nejistotou v mnoha klíčových formulacích.[10]

- Zaváděním přísnějších standardů vynucování práva, než jsou ty stávající (např. TRIPS), a to pouze s vágními a nevymahatelnými zárukami, se ACTA jeví být dohodou, která není v souladu se současnými mezinárodně právními standardy.[11]

- ACTA neodpovídá evropským zásadám ochrany a podpory univerzálnosti, jednoty a otevřenosti Internetu stanovenými Radou Evropy, podle níž “jsou státy odpovědné zajistit v souladu s kritérii mezinárodního práva, že jejich činnost nebude mít nepříznivý přeshraniční dopad na dostupnost a využívání Internetu.”[12]


Shrnutí

Dohoda ACTA je rizikem s možnými závažnými důsledky, neboť se jí nedaří najít opravdovou rovnováhu mezi ochranou duševního vlastnictví a zajištěním základních práv společnosti jako celku, jako například svobody projevu a přístupu k informacím či kultuře nebo práva na ochranu soukromí.

Evropský parlament již dříve upozornil na problematické body dohody ve své vlastní studii ACTA, zdůraznil zejména závažné právní nedostatky. Parlament poukazuje, že “je těžké poukázat na jakoukoli opravdovou výhodu nad rámec soustavy současných mezinárodních smluv, kterou by občané EU získali přijetím dohody ACTA”.

Studie upozorňuje na to, že “pokud zvážíme nedostatky obsažené v dnešní podobě ACTA, bezpodmínečný souhlas s dohodou by byl jistě ze strany Evropského parlamentu nepatřičnou reakcí.”[13]

Vyzýváme evropské zákonodárce, aby plně zvážili dopady dohody ACTA.

Požadujeme, aby Evropský parlament v nadcházející proceduře “vyslovení souhlasu” vyjádřil jasné “ne” dohodě ACTA, pokud nebudou dodatečně poskytnuty uspokojivé záruky a vysvětlení ze strany Evropské komise a Evropského soudního dvora.



[1] Austrálie, Kanada, Evropská Unie, Japonsko, Jižní Korea, Mexiko, Maroko, Nový Zéland, Singapur, Švýcarsko a Spojené státy
[2] ACTA, kapitola V, článek 36
[3] ACTA, kapitola V, článek 36.2 
[4] Přístup k dokumentům z vyjednávání ACTA byl ve Spojených státech zamítnut organizacím The Electric Frontier Foundation (EFF) a Knowledge Ecology International (KEI). Před čtyřmi měsíci podala organizace EDRi žádost o přístup k dokumentům z vyjednávání, které má v držení Evropský parlament, žádosti nebylo do dnešního dne vyhověno.
[5] To je obzvláště zřejmé v poznámce pod čarou č. 16 (český překlad ACTA – http://bit.ly/pTMNxG ), kde je poskytnutí ochrany poskytovatelům internetových služeb před pochybením třetích stran (tj. není vyžadováno, aby poskytovatelé jakkoli sledovali internetovou komunikaci mezi občany) umožněno až poté, kdy jsou ochráněny zájmy držitelů práv duševního vlastnictví.
[6] ACTA, článek 27.2 a článek 8.1
[7] Vágní formulace v dohodě ACTA ponechávají signatářským státům možnost zavést tzv. “pravidlo třikrát a dost” nebo jiná neproporcionální opatření pro odpojování uživatelů od Internetu za opakované stahování autorsky chráněných děl. Dále je zde rozšířeno pojetí “obchodní povahy” jednání, které znamená “přímou nebo nepřímou výhodu ekonomického nebo komerčního charakteru”.
[8] Dva obzvláště křiklavé případy: http://bit.ly/g9IUsl a http://bit.ly/9aHDEn
[9] ACTA, část 4: Trestněprávní prosazování
[10] ACTA, článek 23.1: “Obchodní povaha” jednání může vést k trestní stíhání kvůli získání nepřímé ekonomické výhody, nebo může vést k cílenému monitoringu IP adres za účelem rozpoznání rozsahu porušování autorských práv. Článek 27.1: Nejsou definovány pojmy “digitální prostředí” a “efektivní opatření”. Článek 27.2: Není definován pojem “digitální sítě”.
[11] ACTA rozšiřuje rámec “obchodní povahy” jednání v mnohem vágnějším smyslu, než je tomu u předchozích úmluv jako TRIPS. Vytváří široké pole možných interpretací, efektivně tak omezuje závazek proporcionálního vymáhání práva (článek 23.1).
[12] Doporučení CM/Rec(2011)8 Výboru ministrů členským státům ve věci ochrany a podpory univerzálnosti, jednoty a otevřenosti Internetu přijaté 21. září 2011: http://bit.ly/rewDvf
[13] http://bit.ly/qwYwF4


Brožuru přináší Access Now ve spolupráci s European Digital Rights a Trans Atlantic Consumer Dialogue.

Přeložil Petr Kučera. Úpravy Jan Vobořil.


Toto dílo je uveřejněno pod licencí Creative Commons
(Uveďte autora 3.0 Česko)

Comments

[cz] Arun Gupta: Revoluce začíná u vás doma (neautorizovaný překlad)

Arun Gupta, redaktor The Indypendent dnes publikoval otevřenou výzvu k podpoře protestů obsazení Wall Street. Protože se domnívám, že text má v mnohém co říci i v českém kontextu, přináším vám jeho neautorizovaný překlad. Omluvte prosím případné nepřesnosti či chyby v překladu. Dík patří @NaomiAKlein za sdílení výzvy a @kairra za redakční úpravy.

Revoluce začíná u vás doma 
Otevřený dopis vyzývající k zapojení se do obsazení Wall Street
Arun Gupta
(neautorizovaný překlad)

To, co se právě teď odehrává na Wall Street, je opravdu pozoruhodné. Během posledních deseti dnů osvobodili nemajetní lidé území v samotném stínu přesvaté katedrály globálního kapitalismu od finančních vládců a jejich policejní armády.

Vytvořili tak jedinečnou příležitost posunout tok dějin, navazují na tradice jiných velkých pokojných protestů od stávek v sedě z třicátých let, protestních pikniků z let šedesátých až k dnešním demokratickým povstáním napříč arabským světem a Evropou.

Protože hnutí za obsazení Wall Street roste na síle, je zapotřebí, aby se naplno zapojil každý, kdo povzbuzoval Egypťany na Náměstí Tahrír, deklamoval “všichni jsme Wisconsiňané” či vyjádřil solidaritu Řekům a Španělům. Tohle hnutí je pro každého, kdo je bez práce, bydlení nebo zdravotní péče, i pro každého, kdo si myslí, že nemá žádnou budoucnost.

Náš systém je rozbitý po všech stránkách. Více než 25 milionů Američanů je bez práce, více než 50 milionů žije bez zdravotního pojištění a možná až 100 milionů Američanů zabředlo podle realistických ukazatelů do chudoby. Zazobanci však stále dostávají daňové úlevy a sklízejí miliardy, zatímco politici bojují, aby nás všechny oškubali úspornými opatřeními.

V určitém okamžiku lidé, kteří obsadili Wall Street, ať už jich bude pět, deset nebo padesát tisíc, donutí mocné nabídnout ústupky. Nikdo nemůže odhadnout, kolik lidí na to bude potřeba, nebo co přesně se změní, ale máme zde opravdový potenciál obejít zkorumpované politické procesy a začít uskutečňovat společnost založenou na lidských potřebách a ne na míře zisku z hedgeových fondů.

Koneckonců, kdo by si před rokem představil, že by Tunisané a Egypťané mohli svrhnout své diktátory?

V Liberty Parku, nervovém centru obsazení Wall Street, se každý den sejde více než tisíc lidí, aby debatovali a plánovali, co dále se systémem, který selhal, protože dovolil, aby 400 nejbohatších Američanů shromáždilo více bohatství, než 180 milionů Američanů na spodních patrech společnosti.

Je s podivem, že tento samoorganizovaný festival demokracie vyrašil právě na trávníku kapitánů světa, mužů, podle jejichž hry tančí politické strany i média. Oddělení newyorské policie, které nasadilo stovky policistů, aby obklopili a zastrašili protestující, je schopné všechny pozavírat a vyčistit Liberty Plaza během pár minut. Ale to se nestalo a samo o sobě je to udivující.

Bude to tím, že útok na pokojné shromáždění požadující na veřejném prostranství skutečnou demokracii, ekonomickou a ne jen politickou, by připomněl svět krutých autokratů, kteří brutálně zacházeli s vlastními lidmi požadujícími spravedlnost, než byli smeteni Arabským jarem. A státní násilí se už stihlo vymstít. Poté, co policie napadla v sobotu odpoledne pochod, který vyšel z Liberty Plaza, dav pouze narostl a média zbystřila.

Obsazení Wall Street už uspělo v odhalování zkorumpovanosti dominantních sil - ekonomických, politických, mediálních i bezpečnostních. Ty už lidstvu nemají co pozitivního nabídnout, nejen pro to, co kdy spáchaly v zemích třetího světa, ale i pro jejich neustálý hon za ziskem, kdy je bída prohlubována množstvím úsporných škrtů.

Dokonce i jejich navrhovaná řešení jsou jen krutým vtipem. Říkají nám, že “Buffetovo opatření” by zapříčinilo strádání, protože žádá po nejbohatších obětovat plechovku kaviáru, což je ve skutečnosti to, k čemu by tohle navrhované zdanění vedlo. Mezitím zbytek z nás bude muset obětovat zdravotní péči, jídlo, vzdělání, bydlení, práci a možná i svůj život, aby byla ukojena nenasytnost kapitálu.

To je důvod, proč se stále více a více lidí připojuje k obsazení Wall Street. Mohou vám vyprávět o domovech zabavených pro umoření hypotéky, o ubíjejících měsících nezaměstnanosti či práce za minimální mzdu bez jakékoli vyhlídky, o enormním zadlužení studentů nebo o životě bez dostatečné zdravotní péče. Máme tu celou generaci Američanů bez jakékoli perspektivy, kterým se ale říká, aby věřili v systém, který jim dokáže nabídnout akorát sledování Dancing With The Stars nebo rovnou pepřový sprej do tváře.

Avšak navzdory všemu posměšnému popisování této generace jako narcistní, otupělé a beznadějné, její zástupci dávají v sázku sami sebe požadavkem lepší budoucnosti pro nás pro všechny.

To je důvod, proč je potřeba, aby se zapojil každý a to nejen mačkáním tlačítka “To se mi líbí” na Facebooku, podepisováním peticí na change.org nebo retweetováním fotek z protestů, ale aby přišel osobně na samotné obsazení.

Máme tu události s velkým potenciálem. Jistě, jsme daleko od Náměstí Tahrír nebo i od Wisconsinu, ale tady je jádro revolty, která může zatřást americkými strukturami moci stejně, jako byl obrácen vzhůru nohama arabský svět.

Místo jednoho či dvou tisíců lidí, kteří se každý den podílejí na obsazení, je potřeba, aby desítky lidí protestovaly proti zazobancům řídícím Bentleye a popíjejícím drahé láhve šampaňského za peníze, které uloupili při finanční krizi a později z podpůrných balíčku, přičemž Američané doslova umírají na ulici.

Poctivě řečeno, scény z Liberty Plaza často vypadají zmatečně a chaoticky. Ale zároveň jsou projevem laboratoře možností, což je krása demokracie. Oproti našemu monokulturnímu světu, kde politici každé čtyři roky přehodí páku, kde žít sociálně znamená konzumovat a hospodařit znamená být plachým kolečkem ve stroji, obsazení Wall Street vytváří kulturu mnohosti myšlenek, vyjádření a umění.

Ačkoli mnozí lidé podporují obsazení, váhají se více zapojit a rychle sklouznou ke kritice. Je jasné, že největší obtíží při budování silného hnutí není policie nebo kapitál, ale náš vlastní cynismus a beznaděj.

Možná bývají takové názory podpořeny článkem z New York Times, který se posmívá protestujícím pro “napodobování pokrokovosti” a “míření na Wall Street s vadnou muškou”. Mnoho kritiky se omezuje na “nedostatek jasných požadavků.”

Ale co je na tom špatného? Plně zformované hnutí jen tak nespadne z nebe. Musí být teprve vytvořeno. A kdo může říct, co přesně se musí udělat? Nebavíme se tu o tom, jak svrhnout diktátora, ačkoli někteří mohou říkat, že chceme svrhnout diktaturu kapitálu.

A máme tu i spoustu nápaditých myšlenek: přestat dělat z korporací osoby, zavést “Tobinovu daň” z burzovních a měnových transakcí, znárodnit banky, zestátnit zdravotnictví, plně financovat práci ve veřejné sféře a zavést opravdové keynesiánské pobídky, zrušit omezení odborů, povolit městům proměnit domy propadlé v hypotéce na veřejné bydlení, vybudovat zelenou energetickou infrastrukturu.

Jak můžeme dospět k široké shodě v takových názorech? Kdyby protestující přišli na náměstí s předem připraveným souborem požadavků, jenom by si omezovali svůj potenciál. Buď by byli odvrženi, že se asi pomátli, třeba v případě znárodňování bank a zdravotnictví, nebo by požadovali jen kosmetickou změnu, jakým je třeba Buffetovo opatření, a byli by rychle absorbováni do pokaženého politického systému, což by podkopalo celé hnutí.

Proto budování hnutí musí jít ruku v ruce s běžným pachtěním, debatami a radikální demokracií. Tak vytvoříme opravdová a legitimní řešení. A to je to, co se děje na Wall Street.

Jistě, každý může vznést množství námitek. Ale když zaměříme svou pozornost na možnosti, odvrhneme beznaděj, naše váhání a cynismus, přijdeme kolektivně na Wall Street s kritickým myšlením, nápady a solidaritou, můžeme změnit svět.

Kolikrát ve svém životě máte možnost sledovat, jak se odvíjejí dějiny, aktivně se podílet na budování nové lepší společnosti, sejít se s tisíci lidí na místě, kde je opravdová demokracie realitou a ne fantazií?

Příliš dlouho byly naše mysli spoutané strachem, rozpory a nemohoucností. Jedna věc, které se elity nejvíce bojí, je velké prohlédnutí. Ten den je tu. Spolu se do toho můžeme opřít.

Comments

[cz] Zkušenost kolektivně zaměřovat pozornost

V časopise A2 (20/2011) mi vyšel text (dostupný online) o úloze Anonymous v současných revolučních hnutích a pnutích. Jeho psaní mě však dovedlo k mnohým novým otázkám, které souvisí s mým dlouhodobým zájmem o radikální proměnu společnosti.

Nejvíce mě zaujala práce Anonymous se zaměřováním kolektivní pozornosti. Eskamotér umí odvést pozornost publika od svých triků, které se pak zdají být kouzly. Média zaměřují pozornost mas na podstatné i nepodstatné kauzy. Anonymous se učí zaměřovat pozornost aktivní internetové společnosti.

Metody zaměření pozornosti nemusí být nijak převratné, pro Anonymous je však důležitá absence vedení shora (decentralizace, síťovost). V článku tvrdím, že se Anonymous naučili decentralizované synchronizaci pozornosti už při trollování diskuzí a živení memů dříve ve svých začátcích. Nabytou schopnost posléze testují i na závažných společenských tématech.

“Pokročilí uživatelé internetu” si potom logicky mohou začít klást otázku, zdali i oni se naučili zacházet s decentralizovanou synchronizací pozornosti. Vzniká toto umění samovolně ve svobodných a decentralizovaných internetových diskuzích? Je emergentním jevem, protože není výsledkem součtu vlastností jednotlivých uživatelů, ale objevuje se právě díky mnohosti uživatelů v diskuzi?

Svobodu a decentralizaci diskuzí zdůrazňuji záměrně jako předpoklad pro vznik popisovaného jevu. Pak může internetová komunita začít vytvářet vlastní významy, normy a zvyklosti způsobem, který není založen na diktátu menšiny, ale spíše neustálém testování hranic konsenzu a udržitelnosti. Jedná se vlastně o zážitek spoluvytváření reality, který může být velmi důležitý pro naše další směřování. Pokud si pak neseme podobný zážitek dál životem a musíme se vysmát každému, kdo se pokusí vytvářet realitu centrální mocí shora.

Rád se svěřím, že konsenzuální decentralizované vytváření reality považuji za cestu, kterou se lidstvo budoucnosti vydá, až se vymaní ze spárů rozličných egomaniaků, kteří dnes drží moc. Ale kdo nezažil, stejně mi to nebude věřit :)

Comments
Comments

Powered by Tumblr.

Creative Commons License
bzzzwa's blog by bzzzwa unless noted otherwise is licensed under a Creative Commons Attribution 3.0 Unported License.