[cz] Jan Zahradil, náš český člověk Bruselu

O politice píšu nerad, ale jak jsem se dnes svěřil @sylvaf, Jan Zahradil mě už delší dobu sejří, zejména co se týče jeho úlohy u dohody ACTA. Tak teda do toho.

Jan Zahradil je euroskeptik a nemá rád evropské byrokraty, kteří nám v české kotlině diktují, jak hodně zahnuté banány si můžeme kupovat. Český člověk zajásá, nebudou nám do ničeho kecat. Budeme si v kotlině dělat, co si sami zamanem. Ale český člověk netuší, jak moc se mýlí.

Euroskeptici nikdy nebyli ochránci občanů proti nesmyslným nařízením, euroskeptici chrání hlavně místní trh, podobně jako v českém kontextu horují za minimální stát. Jako informaci pod čarou dodávám, že se nejedná o ochranu ideálního svobodného trhu, na kterém má každý možnost prosadit se podle svých schopností, v praxi jde o monopolistickou verzi trhu, kde jsou karty už rozdány a není snadné je znovu promíchat. Kdyby byli euroskeptici ochránci férovosti, rozuměl bych jim. Ale euroskeptik pravicového typu chrání občana jen tehdy, když zároveň chrání zájmy spřáteleného průmyslu. Hádejte, ke komu se pravicový euroskeptik přikloní při střetu zájmů průmyslu a občana? Ano, korporátní zájem velebné neviditelné ruky až na věky, amen.

Pan Zahradil svou oblibu zájmů byznysu a nezájem o občany předvádí během posledních měsíců v souvislosti s profláknutou smlouvou ACTA. A nic ho netrápí, že ACTA se už stala lidovým symbolem korporátní zvůle, vymalovaným nejčernějšími barvami. Zájmy spřáteleného průmyslu jsou Zahradilovi asi prostě bližší. Nebo nevím. Obecně mi nějak nedochází, jak se někdo může důsledně držet nefér hry jen proto, že ji vymyslel jeho kamarád. Ale asi jsem moc naivní, v náboženství neviditelné ruky je sobectví přeci dobrá vlastnost.

Nechci vás zatěžovat nudnými detaily ze života byrokrata, jímž se asi nakonec musí stát každý, kdo píše otevřené dopisy komukoli, tak to zkrátím. Europoslanec Zahradil je mimo jiné náhradníkem ve Výboru pro rozvoj, kde se možná snaží předvést, jak nekompetentní má správný náhradník být. Když mnozí bili na poplach, že ACTA se chystá rozvojovým zemím vnutit předem dohodnutá pravidla hry v ochraně duševního vlastnictví, pan Zahradil se vyjádřil, že ACTA je pro rozvojové země úplně v pohodě, selanka, sluníčko, nikoho nic netrápí. Cože? Slyším dobře? ptali se experti na problematiku. A zasedli a psali otevřené dopisy, bláhově doufajíc v Zahradilovu soudnost. Lékaři bez hranic i Oxfam vyjádřili obavy, že ACTA ztíží rozvojovým zemím přístup ke generickým lékům. I český člověk zasedl a poslal svému Zahradilovi v Bruselu dopis. A dočkal se. Zahradilova kancelář odpovídala smířlivě, bohužel každému podle stejného mustru, bez ohledu, na co se pisatelé ptali. Na následné “WTF dopisy” už od Zahradila odpověď dostal málokdo.

V tu chvíli si třeba říkáte no, každý poslanec může mít svůj názor, třeba Zahradil postupuje v souladu se stranickou linií ODS. To by ale Zahradil nesměl okatě podporovat ACTA ve stejné době, kdy český premiér Nečas naslouchal hlasu lidu a přerušil proces ratifikace ACTA, kdy ministr Kuba dokonce sliboval, že nechá dohodu ACTA posoudit českým ústavním soudem. Všechno to byli Zahradilovi kolegové z ODS. Skoro to vypadá, že pokud si na euroskeptika posvítíme, bude dělat, že je ochoten lidu vyhovět, když ale na něho pozornost upřena není, v klidu hodí zájem občanů za hlavu a hledí si vyhovět spřátelenému byznysu. A Zahradil si klidu opravdu užíval. Česká média ho nechávala a doposud nechávají ve věci ACTA v klidu, na nic se neptají. Asi ten Brusel nebo Strasbourg bez ohýbání banánů není mediálně atraktivní, nebo co já vím. Těch pár blogových stížností mediální ticho nenaruší.

Možná českým médiím nikdo neřekl, že zpravodaj europarlamentního výboru je celkem důležitá funkce, zpravodaj může zásadním způsobem ovlivnit rozhodnutí výboru. O ACTA rozhoduje dohromady pět výborů, za ACTA se postavili zpravodajové ze dvou výborů, jedním z nich je Zahradil. Možná kdyby českým médiím došlo, že náš český člověk v europarlamentu není úplně bezvýznamný, že by se Zahradil pod náporem pozornosti snažil chovat zodpovědněji. Ale teď už je na to asi stejně pozdě.

Zahradil se totiž spolu se svými kolegy z ODS stačil v europarlamentu znemožnit a vysloužit si pověst exota. A nebylo to kvůli ACTA. Nedávno totiž europarlament hlasoval o regulaci vývozu technických nástrojů pro cenzuru do rukou represivních režimů. Proti regulaci, tedy za zachování stávajícího stavu, kdy evropské firmy dodávají diktátorským režimům software a hardware pro sledování vlastních občanů, se postavil Zahradil spolu s 27 dalšími poslanci včetně svých kolegů z ODS. Pro regulaci bylo 580 poslanců. Teď si vrabci na bruselských střechách vykládají, že rozvojovým zemím přeje Zahradil jen to nejlepší, se zvláštním důrazem na blaho diktátorů. Nebo spíš s ohledem na blaho a prosperitu evropských firem? Bude ze Zahradila kromě euroskeptika i světoskeptik?

Zdroje:
[1] Vyjádření zpravodaje výboru DEVE, Jana Zahradila, k ACTA: http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2009_2014/documents/deve/pa/888/888355/888355cs.pdf

[2] Psal jsem Janu Zahradilovi: http://bzzzwa.net/pub/20120123_dopis_Zahradilovi_k_ACTA.html , ale dopadl jsem stejně jako je popisováno zde: http://blog.novoj.net/2012/01/26/ad-acta-moje-komunikace-s-p-zahradilem/

[3] Web Jana Zahradila, o ACTA tam nic nenajdete: http://www.zahradil.eu

[4] Informace o proceduře hlasování parlamentu o ACTA: http://edri.org/stopacta

[5] Výhrady různých organizací k ACTA: http://www.laquadrature.net/wiki/Against_ACTA

[6] Hlasování českých europoslanců o regulaci vývozu cenzurních technologií: http://bit.ly/Jh2bd9

Comments

[cz] PF 2012: Touha po novém druhu demokracie

Occupy2012 hashtag

S přáním nadějných vyhlídek do roku 2012 se chci podělit o text Michaela Hardta a Antonia Negriho, který vyšel 8. prosince na webu Adbusters pod názvem What to expect in 2012. Nemusíte se vším v textu souhlasit, ale je nesporné, že v téhle inspirující době jsme všichni hledači, protože starý svět už nedává smysl a nový ještě nenastal. Věřím, že tento text pomůže vaší mysli k rozletu. Níže je můj neautorizovaný překlad.

Michael Hardt & Antonio Negri: Co čekat v roce 2012

Požadavek demokracie dominoval některým z nejvíce inspirujících sociálních bojů roku 2011 

Od povstání Arabského jara po bitvy odborářů ve Wisconsinu, od studentských protestů v Chile po protesty ve Spojených státech a v Evropě, od výtržností v Británii po obsazení náměstí španělskými “indignados” a shromáždění Řeků na náměstí Syntagma, od Occupy Wall Street po bezpočet lokálních forem odporu napříč světem - hnutí, která ač vznikala za odlišných podmínek, všechna staví na první místo odmítání: Dost bylo struktur neoliberalismu! Tohle společné volání není jen ekonomickým protestem, ale zároveň i politickým vystoupením proti falešně hlásané reprezentaci. Ani Mubarak, Ben Ali nebo bankéři z Wall Street, ani mediální elity nebo prezidenti, členové správních rad, poslanci, ani další zvolení funkcionáři - žádný z nich nás nereprezentuje. Ale ač obzvláštní důraz na odmítnutí je velmi důležitý, je třeba být opatrní, abychom ve zmatku demonstrací a střetů neztratili ze zřetele to důležité, co protesty a odpor přesahuje. Tato hnutí totiž také sdílejí touhu po novém druhu demokracie, někdy vyjadřovanou nesměle a nejistě, jindy však přímo a s důrazem. Rozvíjení té touhy je nití příběhu, kterou v roce 2012 opravdu dychtíme následovat.

Nedostatky moderních demokratických zřízení, zejména co se týče režimů práce, vlastnictví a reprezentace, jsou zdrojem neshod, se kterými se musí vypořádat všechna hnutí, která jsme zmínili, včetně těch, co právě svrhla diktátora. Za prvé, v těchto zřízeních je klíčové pro přístup k příjmům a k základním občanským právům být zaměstnán. Ale pro ty, kteří se nacházejí mimo řádný pracovní trh, včetně chudých, nezaměstnaných, žen vykonávajících neplacenou práci, imigrantů a dalších, tento vztah dlouhodobě funguje velmi špatně. Většina forem práce se dnes stává více nejistou a dočasnou (prekérní). Práce je v kapitalistické společnosti samozřejmě stále zdrojem bohatství, ale čím dál tím více se vytrácí oboustranný vztah práce a kapitálu, práce se často nachází mimo stabilní pracovní poměr. Ve výsledku je v našem společenském uspořádání pro přístup k plným právům ve společnosti stále požadováno být zaměstnán, ale zároveň je zaměstnání stále hůře dostupné.

Soukromé vlastnictví je druhým základním pilířem demokratického zřízení, přičemž sociální hnutí dneška zpochybňují nejen národní a globální režimy neoliberální vlády, ale také obecněji nadvládu vlastnictví. Vlastnictví nejen udržuje sociální rozdíly a hierarchie, ale také vytváří jedny z nejsilnějších svazků (často velmi perverzních), které udržujeme vzájemně mezi sebou nebo s naší společností. A přitom současná společenská a hospodářská produkce má se vzrůstající mírou charakter společného statku, který přesahuje a popírá omezení daná vlastnictvím. Schopnost kapitálu vytvářet zisk klesá od té doby, co kapitál ztrácí svůj potenciál podporovat podnikání a svou sílu zajišťovat sociální kontrolu a spolupráci. Místo toho kapitál stále více hromadí bohatství primárně formou renty, a to nejčastěji prostřednictvím finančních nástrojů. A tak hodnota, která je vytvářena sociálně a relativně nezávisle na moci kapitálu, je kapitálem ukořistěna. Ale každý případ soukromé akumulace omezuje sílu a produktivitu společenství. Soukromé vlastnictví se tak čím dál tím více stává nejen parazitem, ale i překážkou sociální produkce a sociálního blahobytu.

Nakonec, třetí pilíř demokratického zřízení a předmět vzrůstající neshody, jak jsme zmínili dříve, spočívá v systému reprezentace a v jeho falešném tvrzení, že zákládá demokratickou vládu. Ukončit moc profesionálních politických reprezentantů je jedním z mála sloganů tradice socialistických hnutí, který můžeme s čistým srdcem oprášit pro naše současné podmínky. Profesionální politici, spolu s vedoucími korporací a mediální elitou provozují jen jeden chabý typ fungování reprezentace. Problémem není ani tak to, že politici jsou zkorumpovaní (i když to je v mnoha případech také pravda), ale to, že tato ústavní struktura izoluje od sebe mechanismy politického rozhodování na straně jedné a síly či touhy aktivní mnohovrstevnaté společnosti (multitudy) na straně druhé. Každý opravdový proces demokratizace v našich společnostech musí útočit na nedostávající se reprezentaci a její předstírání v samém jádru ústavy.

Jakkoli je důležité rozeznat rozumnost a nutnost revolty podél tří jmenovaných os i podél mnoha dalších, jimiž je živeno hodně z dnešních bojů, toto poznání je ve skutečnosti jen prvním krokem, startovním mezníkem. Rozhořčený zápal a spontaneita revolty musí být přetvořeny tak, aby byly trvalejší a směřovaly k vytvoření nových forem žití, alternativních sociálních uspořádání.

Tajemství těchto budoucích postupů jsou tak nezvyklá jako i drahocenná.

V ekonomické rovině potřebujeme odhalit nové sociální techniky pro svobodnou produkci při zapojení všech a pro spravedlivou distribuci sdíleného bohatství. Jak mohou být naše produktivní síly a přání zapojeny a pěstovány v ekonomice, která nebude založena na soukromém vlastnictví? Jak mohou být všem poskytovány blahobyt a základní zdroje společnosti v sociálním uspořádání, které není regulované a ovládané státním vlastnictvím? Musíme zkonstruovat vztahy produkce a výměny stejně jako struktury sociálního blahobytu, které jsou tvořeny společenstvím a jsou pro společenství přiměřené.

Výzvy na poli politickém jsou neméně palčivé. Některé z nejvíce inspirativních a inovativních událostí a revolt v posledním desetiletí radikalizovaly demokratické smýšlení i praxi obsazením prostoru, kde, například na náměstí, byl pobyt organizován otevřeným způsobem, shromáždění se mohl účastnit každý. Taková nová demokratická uspořádání byla udržena týdny nebo měsíce. I samotná vnitřní struktura organizace hnutí byla neustále vystavována procesům demokratizace ve snaze vytvářet horizontální strukturu sítě s otevřenou možností podílet se. Tyto revolty proti dominantnímu politickému systému, jeho profesionálním politikům a jeho nelegitimním strukturám reprezentace však nesměřují k obnovení nějakého bájného legitimního systému reprezentace z minulosti, ale spíše k experimentování s novými demokratickými formami vyjádření “democracia real ya”. Jak můžeme přetvořit rozhořčení a rebélii do trvalého tvůrčího procesu? Jak se mohou experimenty s demokracií stát utvářející silou, která bude demokratizovat nejen veřejné prostranství nebo čtvrť, ale také vynalézat alternativní společnost, která je skutečně demokratická?

Abychom se postavili těmto otázkám, navrhujeme spolu s mnoha ostatními možné počáteční kroky, jako třeba ustanovení garantovaného příjmu, práva na globální občanství nebo procesu demokratického znovuvyvlastnění společných statků. Ale nežijeme v žádné iluzi, že všechny odpovědi už máme. Spíše nám dodává odvahu skutečnost, že nejsme sami, kdo si klade podobné otázky. Ve skutečnosti jsme přesvědčeni, že ti, kdo jsou nespokojení se životem, který nabízí současná neoliberální společnost, rozhořčení její nespravedlností, bouřící se proti její moci poroučet a vykořisťovat i toužící po alternativním demokratickém uspořádání pro život, které bude založené na společném sdíleném bohatství, oni pokládáním těchto otázek a usilováním o naplnění svých tužeb naleznou nová řešení, která si my ještě neumíme ani představit. To jsou některá z našich přání do roku 2012.

Michael Hardt je americkým politickým filozofem a literárním teoretikem. Antonio Negri je italským marxistickým filozofem. V pozdních 70. letech byl Negri obviněn, že je strůjcem činnosti levicové teroristické skupiny Rudých brigád. Negri emigroval do Francie, kde v Paříži učil spolu s Jacquem Derridou, Michelem Foucaultem a Gillem Deleuzem. Hardt a Negri spolu publikovali čtyři důležité kritiky pozdního kapitalismu a globalizace: Labor of Dionysus: A Critique of the State-Form (1994), Empire (2000), Multitude (2004) and Commonwealth (2009). Tyto čtyři práce jsou vysoce ceněny dnešními aktivisty. Například Empire bylo označeno lacanianským filosofem Slavojem Žižkem za “nic méně, než přepis Komunistického manifestu pro současnost”. 

Comments

[cz] Myslí si na Úřadu vlády, že Romové jsou méně inteligentní?

Mám za to, že v Česku se část veřejnosti domnívá, že Romové jsou v porovnání s většinovou populací hloupější. Občas si takové názory vyposlechnu, třeba v hospůdce nebo v samoobsluze. Lidová sociologie si s pravdivostí úsudku zas tak hlavu neláme, já ale vždy zbystřím, když zaslechnu úvahy o srovnávání inteligence některých etnických skupin ze serióznějších zdrojů. A pokud takové myšlenky přicházejí rovnou z Úřadu vlády, očekávám, že tam vědí něco nového, že budou mít v ruce vědecké analýzy, zkrátka že nepůjde o plané dojmy. Říkáte si, že na vládě by si nikdo netroufl veřejně snižovat inteligenci Romů? Máte pravdu, Matyáš Zrno to vzal oklikou přes Afghánce.

Matyáš Zrno, zástupce vrchní ředitelky Sekce pro lidská práva Úřadu vlády ČR, vystoupil 24. listopadu na Přírodovědecké fakultě UK v Praze s přednáškou Afghanistán - 10 let poté. Zrno má s Afghánistánem bohaté zkušenosti, v letech 2010-2011 byl vedoucím civilní části Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v Afghánském Lógaru. Zrno zároveň působí v Občanském institutu.

Svou přednášku Zrno uvedl stručným shrnutím historie konfliktů v Afghánistánu, dále se věnoval zejména zkušenostem s prací v českém Provinčním rekonstrukčním týmu. Přednáška před zaplněnou posluchárnou pokračovala diskuzí. Byla položena otázka, jaký postoj má Zrno k Afgháncům. Zrno se v přednášce opakovaně vyjadřoval o schopnostech a inteligenci Afghánců s despektem, tak taková otázka byla jistě na místě. Odpověď Zrna mě zaskočila. Vyjádřil se, že třicet let války ničivě dopadlo na afghánskou střední třídu, jejíž zástupci buďto uprchli do zahraničí, nebo byli zabiti. To podle Zrna vedlo ke snížení celkové úrovně inteligence Afghánců podobně, jako tomu bylo v Čechách a na Moravě po třicetileté válce.

Jestliže jsem byl zprvu výrokem zaskočen, trvalo mi pár dní, než mi došly hrozivé důsledky, které takový výrok z úst zástupce vládního orgánu pro lidská práva může mít. A to zejména pro Romy, se kterými Zrnův úřad pracuje.

Vytvořit vztah mezi válečnou decimací některých skupin společnosti a poklesem celkové úrovně inteligence, to si žádá slušnou dávku zjednodušení a zploštění problému. Ano, válečná decimace může na dlouho poškodit fungování různých vzdělávacích institucí a i celkové kulturní prostředí. Odchod vzdělané střední třídy úpadek ještě prohlubuje. Výsledkem je však společnost nevzdělaná, ne hloupá. Jestliže inteligence je něco jako vrozená vlastnost, vzdělání je způsob jak tuto vrozenou vlastnost rozvíjet a pěstovat. U střední třídy bývá inteligence vzděláním pěstována více, než u jiných skupin společnosti. Říkat ale nekulturně působícím lidem, že jsou hloupí, prostě není fér. Když Zrno mluví o zástupcích střední třídy jako o těch více inteligentních, jaksi automaticky pak usuzuje, že ti méně inteligentní zůstali žít tradičním způsobem života na venkově, případně jsou to ženy nebo snad Talibánci, kterým v boji proti NATO asi postačí jen průměrná inteligence.

Na úsudcích o inteligenci ostatních bývá typické, že vůbec nediskutují, co vlastně inteligencí myslíme. Zjištění, že nemáme jednoznačnou definici inteligence, na které by se vědecká obec shodla, by mohlo být snad příliš znepokojující. Přidejme ještě fakt, že měření inteligence se vyznačuje velkou nepřesností ve vztahu k zástupcům odlišných kultur, a vidíme, jak je Zrnova úvaha pouhým souhrnem dojmů, která s objektivním úsudkem nemá nic společného.

Ale dojmy v rukou mocných nemají menší sílu, než vědecky podložená zjištění. Podle dojmů lidí ve vládní Sekci pro lidská práva se odvíjí politika vůči národnostním menšinám, zejména Romům. Právě Romy by mělo velmi zajímat, zda si o nich na Úřadu vlády myslí, že jsou hloupější.

Romové jsou historicky dlouhodobě znevýhodňovanou a potlačovanou skupinou společnosti. Ve 20. století útlak ještě narostl. V Československu byli Romové zbaveni práva žít svým tradičním kočovným způsobem života, později byli internováni do táborů, kde umírali kvůli nouzi a nemocím, pokud rovnou nebyli předáni Hitlerovi k likvidaci. Za komunismu byli Romové přesouváni po Československu jako levná pracovní síla, po roce 1989 byli Romové vytlačeni z Prahy a dnes je česká veřejnost nazývá “nepřizpůsobivými”. Dlouhodobý útlak Romů se jistě podepsal na devastaci romské společnosti a na úpadku elit, střední vrstva zde téměř nevznikla. Podle Zrnovy logiky by Romové tedy měli být méně inteligentní.

Zrno má jistě na své názory právo, ale pokud působí na Úřadě vlády, měl by svůj názor vyjádřit jasně. Myslí si, že Romové jsou hloupější? Jak se to promítá do jednání Úřadu vlády a vládní politiky? Ostatně Zrnovo angažmá na Úřadu vlády již dříve kritizoval server Romea. Nakonec pokud se Zrno otevřeně přizná k pocitu nadřazenosti nad Romy, nemuselo by mu to u voličů uškodit, aspoň bude jasné, na koho se lze s lidovým rasismem spolehnout.

Comments

[cz] Jak bránit svůj Internet. Jak bránit svá práva.

This posting is for Czech people to help catch up with events threatening to kidnap Internet for particular interests. Find bellow links to initiatives worth to support.

V Česku se před nedávnem již podruhé podařilo nátlakem veřejnosti zastavit cenzuru Internetu. Ale kvůli vítězství na malém českém písečku možná přehlížíme, že ve Spojených státech a Evropě probíhají mnohem závažnější pokusy o kontrolu Internetu. A že se nás to může zatraceně týkat.

V tomto článku si stručně přiblížíme, proč by nás mělo dění daleko od naší země zajímat a jak se zapojit do boje o svobodný a otevřený Internet.

DefectiveByDesign.org by GregoryH 
Obrázek od GregoryH (licence CC by-nc-sa)


Proč právě teď? 

Skutečný boj o Internet zuří právě teď. Korporace a různé zájmové skupiny tlačí na politiky, aby Internet na prvním místě sloužil jejich podnikatelským cílům. Občanů se na jejich názor nikdo neptá. Nejde o to, že by měl být Internet bez pravidel, ale pravidla musí být stanovována demokraticky, nikdo nesmí být neoprávněně zvýhodňován.

Politici, jejichž vědomosti o fungování Internetu jsou mlhavé, mají teď rozhodovat, jakým směrem se bude Internet ubírat v následujících letech. Malého rozhledu politiků obratně využívají různé zájmové skupiny, které se snaží politiky obalamutit, aby jim sloužili. Je na nás občanech, abychom se ozývali dosti hlasitě, abychom politikům ukázali, že se je někdo snaží utáhnout na vařené nudli. Beznaděj je to, co zájmovým skupinám vyhovuje. Buďme aktivní a hlasití.


Jak s tím něco dělat

Naštěstí existuje způsob, jak dát politikům na vědomí, koho mají zastupovat. Možná nevěříte, že petice a dopisy politikům fungují. Ale představte si, že zvažujete své rozhodnutí a najednou dostanete do rukou názor podepsaný 50 tisíci lidí. Ignorovali byste ho?

Následující organizace doporučuji, protože z osobní zkušenosti vím, že jsou efektivní a znám hmatatelné výsledky jejich kampaní. Podpoříte-li svým podpisem jejich kampaň, budou za vás sledovat, odkus zase jdou snahy o omezení Internetu a dají vám o tom vědět. Vyberete si sami, v jaké kampani se chcete zapojit. Můžete se stát jedním z tisíců podpisů a to má smysl.

Demand Progress - demandprogress.org
Sledují dění v zákonodárství Spojených států, mají přímý kontakt na některé zákonodárce. Soustředí se na legislativu kolem Internetu.

Access - accessnow.org
Globální hnutí za digitální svobodu, vzniklo díky spojené snaze mnoha lidskoprávních neziskových organizací.

AVAAZ.org - avaaz.org
Globální petiční platforma, zabývá se lidskoprávními problémy offline i online.


Proč by mě to mělo zajímat?

Internet je náš veřejný prostor. Jednou můžete zjistit, že zatímco jste si bezstarostně browsovali, chatovali a facebookovali, někdo vás zatím složitým právnickým jazykem zbavil občanských práv. Ukažme si příklady z některých právních opatření, kterými se politici vážně zabývali či zabývají.

  • Pokud si někdo z vašeho počítače “pirátsky” stáhne nějaký film, hudbu či hru, bez soudního procesu budete odpojeni od Internetu. (ACTA)
  • Na hranicích vám může být prohledán mp3 přehrávač, jestli nepašujete nějaké písničky, které jste si nekoupili. (ACTA)
  • Vaší firmě budou bez soudního procesu vypnuty webové stránky pod doménou .com nebo .net, pokud některý zákazník nahraje do diskuzního fóra autorsky chráněný obrázek. (SOPA)
  • Pokud nezvládnete ohlídat příspěvky uživatelů na vaše webové stránky, budete vyhozeni z vyhledávače, zablokován váš platební účet. (SOPA)
  • Někdo bude sledovat, na jaké stránky na Internetu se díváte. (IPRED

Kvůli složitosti tématu uvádím jen pár do očí bijících ukázek. Ale ďábel bývá skrytý v detailu, jak se říká. Nemusíte být odborník na internetové právo, aby byl váš hlas slyšet. Zapojte se.

Seznam iniciativ není vyčerpávající, naštěstí je jich mnohem více. Zaměřil jsem se jen na ty největší, kdyžtak mě prosím doplňte v komentářích.

Comments
Comments

Powered by Tumblr.

Creative Commons License
bzzzwa's blog by bzzzwa unless noted otherwise is licensed under a Creative Commons Attribution 3.0 Unported License.